Článek je pouhým zamyšlením nad tématem stresu.

Jako malá jsem stres snášela mnohem a mnohem hůře než jak ho vnímám dnes – jako dospělá žena. Tahle moje zkušenost vypovídá o tom, co se stresem souvisí. Že máme každý z nás onu míru toho, co zvládáme, umístěnou někde jinde. Při stresové zátěži, a je svým způsobem jedno, čím byl stres způsoben, dochází v těle k převaze tzv.sympatického nervového systému – sympatiku.

Z lidských zkušeností vyplývá, že mírná převaha sympatiku je pro nás pozitivní a vždy se oplatilo být spíše bdělý a nabuzený než být v útlumu. Samozřejmě za předpokladu, že dokážeme rovnováhu udržovat a pomyslnou houpačku střídáme na obě strany (stres / relaxace) a nejsme ve stresu trvale. Nejhorší jsou situace, kdy je stres „trvalý“, jeho míra je vyšší než běžná a jeho dopady na tělo a mysl neumíme kompenzovat vhodnými technikami, odpočinkem a správnou výživou.

Stejně jako chronický nadbytek stresové zátěže, může být i druhý extrém – chronický nedostatek stresu – pro nás nebezpečný.

Ukázkovým příkladem je např.dnešní pandemie obezity a absence stresorů v podobě hladu, teplotních změn, určité nahodilosti a nepravidelnosti v jídle a v neposlední řadě nutnosti vynaložit k obživě jistou dávku fyzické námahy. Omezení, které nám historicky nastavovala příroda, si dnes musíme vytvářet uměle my sami – např.ve stravě. Samotný princip pozitivního působení malé dávky stresu, resp.krátká expozice nějakému významnějšímu stresoru je empiricky známá už tisíce let. Mezi dnes již známé metody hormeze patří např.otužování, polopůsty a další metody. Zatímco krátkodobé a opakované vystavování stresovým podnětům na nás může mít pozitivní efekt, dlouhodobý a stálý stres, kdy nevidíme jeho reálný konec, může působit přesně naopak.

Co nám může ve stresovém období pomoct?

Velmi častá rada zní – dívat se před sebe – na to, co nás čeká. Někdy nový cíl nevidíme. A tak je potřeba ho znovu vytvořit a dívat se na to, kam směřujeme. A současně s tím je vhodné se dobře dívat i kolem sebe – na to, co se nám děje právě „tady a teď“, kdy ještě nejsme v cíli. Aktuální pocity a emoce mají velký potenciál nám pomáhat. Je-li osobní krize správně pochopena a uchopena, může vést k významnému posílení nositele a jeho adaptaci na vyšší úroveň. Jistěže ona míra toho, co ještě sami zvládneme a co už nikoli – je velmi individuální. Proto je dobré vnímat svoje pocity a myšlenky a nebát se říct si o pomoc, když to potřebujeme.

A jak to souvisí s výživou?

Ve stresovém období vzrůstají nutriční požadavky na to, co jíme. Právě tehdy bychom si měli dopřát pořádnou dávku vhodných makroživin, vitaminů a minerálních látek❗

Právě tehdy je vhodná doba řešit to, co mám na svém talíři každý den.

(19.1.2021, Š.Hajská, Zdroj: praxe + https://aliancevyziva.cz/hormeze-stres-za-ktery-podekujete-1-2, foto snídaně od Ing. Martiny Balážové)