Celý text je citován z knihy Hanky Zemanové: Rytmus roku.

I proto mám ráda chůzi a pohyb v přírodě.

Rytmus si nejčastěji spojujeme s hudbou, tancem, milováním, někdy i s chůzí nebo třeba s poezií.

Rytmus je ale především základní přirozenost všeho živého. Je doslova nositelem životní síly.

Na celém světě není nic živého, co by nepodléhalo rytmům světla a tmy, rytmům měnících se ročních období. Nejen náš dech, spánek a tlukot srdce, ale každá buňka a každý orgán má svůj biorytmus, své vlastní hodinky, kterými jsou řízeny. Biorytmy ptáků určují ranní ptačí koncerty stejně jako jejich podzimní odlety. Biorytmy květin i stromů dávají signál k rašení, rozkvětu, k večernímu zavření květů i k podzimnímu opadávání listů. Biorytmy savců řídí výměnu srsti i rozmnožování. Existuje rytmus trávení, rytmus čištění a vyprazdňování, rytmus vylučování hormonů i rytmus obměny krvinek. Všechny životní rytmy podléhají velkým rytmům Země a nebe. Jsme jeden vzájemně propojený systém a bylo by bláhové si myslet, že něco z toho, co se děje v přírodě, se nás lidí netýká.

Rytmus přírody působí jako zdroj oživující síly a my se v každém okamžiku buď houpáme na jeho vlnách a energii získáváme, nebo se naše všední zvyklosti podobají strnulému tanci mimo rytmus hudby. Tím se odchylujeme od rovnováhy a ztrácíme životní energii. Pociťujeme únavu a vyčerpání jako při přeletu mezi jednotlivými pásmy.

Jsou rytmy, které se odehrávají, aniž bychom si je uvědomovali, srdce tluče, dech plyne, ráno se vyplavuje větší množství kortizolu a serotoninu, večer naopak melatoninu, v noci játra i mozek dělají svoji očistnou práci. Jsou ale i rytmy, které my lidé můžeme vědomě měnit. Naši předci takovou svobodu neměli, jejich životy byly pevně svázány s rytmy přírody a od nich se odvíjely náboženské a zemědělské rituály….

Byl vyhrazený den na pečení chleba, den na velký úklid, den na praní prádla, mytí celého těla a den na chození do kostela. Lidé přesně věděli, kdy je čas všední a kdy sváteční. Čím je naše lidská společnost civilizovanější, globalizovanější a svobodnější, tím náročnější a o to důležitější je žít podle rytmů přírody. Tím snadněji se nám stává, že z rytmu vypadneme. Ztracenou energii pak hledáme v nejrůznějších terapiích, příručkách, exotických dovolených, speciálních výživových programech či zázračných tabletkách. Nadějnou zprávou je, že zdroj síly je ukrytý ve spojení s přírodou. A to ztratit nemůžeme. Příroda je od počátku věků naši Matkou a my jsme její děti. Možná jsme jen pod návalem informací, zážitků a pracovního honění na naše svaté spojení pozapoměli.

Ať už jsme zdraví či nemocní, na každého z nás působí rytmické uspořádání všedního života v rámci dne i roku jako oživující a posilující lék. Rytmus je nám vrozený, je přirozený, tak jako dýchání. Jen když jsme přetížení, vyčerpaní nebo až příliš chyceni ve svém přemýšlení, nedokážeme vnímat jeho přirozené plynutí.

Živý rytmus není urputný ani tíživý, na rozdíl od strojového opakování stále stejných činností se rytmus vyznačuje tím, že v sobě nese prvek variability. I když je to stále stejné, je to pokaždé trochu jiné. Týká se to rytmu jednotlivých dní i ročních období, nabídky zahrad, polí a divoké přírody, ale i tlukotu srdce, pro které je charakteristický jistý prvek variability.

Rytmus pocítíme nejlépe tehdy, když se mu odevzdáme. Znamená to, že ho respektujeme. Pak se s důvěrou necháme vést proměňujícím se denním světlem i noční tmou. Necháme se vést nabídkou jednotlivých ročních období. Tím se nám život velmi zjednoduší i ozdraví. Přirozený rytmus v těle přináší sílu a vytváří klid a ten je předpokladem k jakémukoli léčení. Není na tom nic nového, co bychom museli složitě studovat nebo se učit zpaměti. Jde jen o to, abychom se na naše propojení s přírodou rozpomenuli.

(zveřejněno 28.9.2022, Zdroj: Rytmus roku Hanky Zemanové)