Můj prastrýc – z matčiny strany – byl hrdina.

Jako mladá slečna jsem o tom na základní škole měla referát. Byl členem parašutistické skupiny, vyslané z Anglie a vysazené v říjnu r.1942 na území Protektorátu Čechy a Morava. Skupina působila v té době jako jediná, převážně v oblasti Českého ráje a Podkrkonoší. Možná není náhoda, že žiju 19 let v Jičíně, byť jsem se tady nenarodila…

Moje babička byla jako mladá slečna spolu se svou matkou v pracovním táboře na Moravě.

Já sama jsem jako 14-i letá slečna odešla studovat do Prahy, na vysněnou školu. Když jsem byla ve druhém ročníku, přišla sametová revoluce. Přestože jsem byla v té době v našem hlavním městě, demonstrací jsem se neúčastnila. Byla jsem mladá a měla jsem strach.

Strach ke mne a do naší rodové linie patřil a patří. Já se ho učila vyvažovat až o pár let později – odvahou.

Dnes jsem hrdá na to, kdo jsem.

Na to, že jsem žena. ❤️

Se vším, co k tomu patří.

Co z toho mi zůstane, je ve hvězdách….

Přeji hodně štěstí všem, kdo jste v nějaké službě❗

(Svítání focené cestou do práce, 17.11.2023, Š.Hajská)